Citroën 2cv Fourgonnette

V roce 1950 se na říjnovém autosalónu v Paříži, poprvé na veřejnosti, představil šedý automobil, který rozhodně nesplňoval vzhledem, výkonem či technikou, ale přesto vzbudil nebývalou pozornost. Byl označen Citroën AU, Fourgonette nebo taky 2CV Fourgonette, pak AK 250, 350, 400 a nakonec Acadiane.

AK 350

Citroen 2 CV furgonnette

Citroëny 2 CV furgonnette, tedy „vany“, jak se jim slangově říká, jsou odvozené od "kachny". Na takřka pěti milionech vyrobených 2 CV měly asi 32% podíl. Bylo vyrobeno 1 246 306 kusů. Rodily se od března 1950 do března 1978, a to bez podstatnějších konstrukčních úprav! Již jejich první verze se slaboučkým dvouválcem o objemu 375 cm3 a výkonu 6,6 kW/3500/min-1 (shoda s motorem Jawy 250 Pérák) uvezly až 250 kg, ovšem včetně posádky. Na náklad tak zbylo přinejlepším 180-190 kg užitečné hmotnosti. Není divu, že největší rychlost činila sotva 60 km/h, ovšem při výborné pětilitrové spotřebě benzinu. Továrna tehdy byla zavalena objednávkami, na tento užitkový automobil se čekalo až šest let!

AK 400

K prvním změnám došlo v roce 1951. Tvořil je přesun náhradního kola, úprava vzhledu kapoty a bočních panelů skříně. Ostatně právě vzhled kapoty motoru a světlometů patří k nejlepším rozpoznávacím znakům jednotlivých výrobních sérií. V září 1954 se objevil výkonnější motor o objemu 425 cm3, podle provedení měl 8,8 až 13,3 kW, rostl i jeho kompresní poměr ze 6,2 na 7,1, což bylo umožněno zlepšením kvality prodávaných benzinů. Je až neuvěřitelné, jak velký počet změn a drobných ú-prav byl na voze takřka každoročně prováděn - měnila se barva a tvar plastových koncovek řadicí páky apod. Na zásadní konstrukční změny však nedošlo. Vzduchem chlazený motor již z principu podvazuje možnost ú-činně vytápět interiér, a tak v zimě bylo v kabině chladno, nebo tam od motoru nepříjemně pronikaly spaliny. Dílčí nápravu přinesl až modelový rok 1959.

AK 400 IRANSKÉ PRODUKCE

Léto 1963 bylo ve znamení premiéry typové řady AK, jež se od stávající AZU lišila o 200 mm delší karoserií, užitečnou hmotností zvýšenou na 350 kg a řadou komponentů z Citroenu Ami 6. Motor o objemu 602 cm3 poskytoval 18,7 kW při 4750/min, díky delšímu zpřevodování čtyřstupňové skříně to neznamenalo zvýšení spotřeby. Teprve v polovině šedesátých let malé citroeny ustupovaly od šestivoltové elektroinstalace, zpočátku na přání a teprve od roku 1966 standardně měla tato dodávka síť o napětí 12 V, oživovanou místo dynama alternátorem. V té době výrobce nabídl i příplatkové nezávislé benzinové topení. Na počátku sedmdesátých uvolnily dosavadní archaické (ovšem snadno opravitelné) pákové tlumiče pérování místo teleskopickým. Na jaře 1974 zmizely z nabídky karosářské verze s bočním prosklením ložného prostoru (vrátily se po třech letech), exteriér ozdobila řada chromových a plastových dílů. Furgonnettky 2 CV odešly ze scény v roce 1978, aby na krátkých šest let udělaly místo méně úspěšné řadě acadiane, přímé předchůdkyni C15.

ACADIANE PRAVDĚPODOBNĚ YUGO PRODUKCE

Za dlouhá léta ve výrobě se podařilo "vychytat mouchy" a mimořádnou spolehlivost vanu 2 CV dokázaly i náročné expedice. V roce 1971 se skupina mladých lidí vystřídalo za volanty různých užitkových derivátů 2CV, s nimiž bylo mezi Francií a Arabským poloostrovem najeto po 13 800 km. Na tomto místě se sluší připomenout, že existovaly i sériové "čtyřkolky" Citroën 2 CV 4WD Sahara, přičemž každou z náprav poháněl jeden motor o objemu 425 cm3 a celkem bylo k dispozici 17,6 kW/3500 min1. Tato hbitá vozítka a hmotností pouhých 735 kg srdnatě zdolávala písečné duny s až 40% sklonem.